Bitva u Romani

Bitva u Romani
	konflikt: Blízkovýchodní fronta, První světová válka
	8. jezdecký pluk u Romani
Trvání	3.–5. srpna 1916
Místo	Sinajský poloostrov, Egypt
Souřadnice	30°59′31″ s. š., 32°38′53″ v. d.
Výsledek	Britské vítězství
Strany
Britské impérium Spojené království; Austrálie; Indie; Jižní Rhodesie; Nový Zéland;	Osmanská říše; Německo; Rakousko-Uhersko
Velitelé
Archibald Murray; Herbert Lawrence; Harry Chauvel	Friedrich Kress von Kressenstein
Síla
14 000	16 000
Ztráty
1 130	9 200 včetně 4 000 zajatců
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bitva u Romani byla posledním pozemním útokem Ústředních mocností na Suezský průplav na začátku Sinajsko-palestinské kampaně během první světové války. Bitva proběhla mezi 3. a 5. srpnem 1916 poblíž egyptského města Romani a starověkého města Pelusium na Sinajském poloostrově, 37 km východně od Suezského průplavu.

Vítězství 52. (Lowland-Nížinné) pěší divize a divize ANZAC (Australsko-Novozéladská armádní skupina) jízdní pěchoty Egyptských expedičních sil (EEF) nad spojenými osmansko-německými silami, které pochodovaly přes Sinaj, znamenalo konec kampaně Obrana Suezského průplavu (známé také jako Offensive zur Eroberung des Suezkanals nebo kinci Kanal Harekâtı), která začala 26. ledna 1915.

Vítězství Britského impéria, první nad Osmanskou říší v této válce, zajistilo bezpečnost Suezského kanálu před pozemními útoky a ukončilo plány Centrálních mocností narušovat provoz průplavu ovládnutím severních strategických přístupů k němu. Postup ANZAC divize jízdní pěchoty, který skončil 12. srpna v Bir el Abd, zahájil Sinajsko-Palestinskou kampaň. Poté, co byla ANZAC divize v útoku podpořena Imperiální Velbloudí brigádou pronásledovala německou a osmanskou armádu mnoho kilometrů přes Sinajský poloostrov, čímž důrazně odčinila svoji porážku, kterou utržila o tři měsíce dříve u Katii.

Od konce dubna 1916, poté co osmanské síly vedené Německem zaútočily na britský (Yeomanry) pluk kavalérie u Katii, se síly britského impéria v regionu nejprve zdvojnásobily, z jedné brigády na dvě, a poté rostly tak rychle, jak se mohla rozvíjet podpůrná infrastruktura. Stavba železnice a vodovodu brzy umožnila v Romani k lehké jízdě (kavalérii) připojit pěší divizi a nasadit brigádu jízdních střelců. V letním vedru byly ze základny v Romani prováděny pravidelné hlídky a průzkumy, zatímco pěchota budovala rozsáhlou řadu obranných postavení. Dne 19. července byl zaznamenán postup velkých německých, rakouských a osmanských sil přes severní Sinaj. Od 20. července do začátku bitvy se 1. a 2. australská brigáda lehké kavalérie střídaly v útocích na postupující nepřátelskou kolonu.

V noci ze 3. na 4. srpna zahájily postupující síly (německé formace Pasha I a osmanská 3. pěší divize) útok z Katii na Romani. Přední jednotky rychle vytvořily obrannou formaci z 1. brigády lehké jízdy (divize Anzac). Během prudkých bojů před úsvitem 4. srpna byli australští jízdní střelci nuceni se pomalu stáhnout. Za denního světla byla jejich linie posílena 2. brigádou lehké jízdy a zhruba v polovině dopoledne se do bitvy zapojila 5. jízdní brigáda a novozélandská jízdní střelecká brigáda. Společně se těmto čtyřem brigádám jízdní divize Anzac podařilo zadržet a odklonit útočící německé a osmanské síly do hlubokého písku. Zde se dostaly na dostřel silně opevněné 52. (nížinné) divize, bránící Romani a železnici. Koordinovaný odpor všech těchto formací EEF, převládající hluboký písek, vedro a žízeň znamenala, že německo-rakousko-osmanský postup byl zadržen. Přestože útočící síly příštího rána urputně bojovaly, aby si udržely své pozice, za soumraku byly zatlačeny zpět do výchozího bodu v Katii. Mezi 6. a 9. srpnem byl jejich ústup následován Anzac jízdní divizí, které se osmanské a německé síly bránily řadou silných akcí zadního voje proti postupující australské lehké jízdě, britské Yeomanry a novozélandské jízdní střelecké brigádě. Pronásledování skončilo 12. srpna, kdy německá a osmanská síla opustily svou základnu v Bir el Abd a ustoupily do El Arish.